Mineralogická sbírka, kterou s mimořádnými finančními náklady vybudoval brněnský chirurg a sběratel MUDr. Jaroslav Bakeš, patří k nejvýznamnějším soukromým mineralogickým kolekcím, jaké kdy na území dnešní České republiky vznikly. Svou kvalitou i estetickou hodnotou výrazně převyšovala většinu jiných soukromých sbírek. Po Bakešově smrti zakoupena státem jako celek a dnes tvoří významnou součást mineralogické sbírky Mineralogicko-petrografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.
Jaroslav Bakeš se narodil 16. září 1871 v Blansku. Jeho otcem byl František Xaver Bakeš, ředitel národní školy v Blansku, později statkář v Ořechovičkách u Brna. Matkou byla Lucie Bakešová, dcera lékaře a archeologa Heinricha Wankela. Bakeš byl rovněž příbuzensky spjat s významným moravským badatelem Karlem Absolonem, synem druhé Wankelovy dcery Karly Absolonové. Rodinné prostředí tak bylo silně ovlivněno zájmem o přírodní vědy a výzkum.
J. Bakeš vystudoval medicínu ve Vídni a brzy se stal vyhledávaným chirurgem. Lékařskou kariéru zahájil roku 1903 v nemocnici v Třebíči. Od roku 1909 působil jako primář Zemské chirurgické nemocnice (II. chirurgické kliniky) na Žlutém kopci v Brně. Patřil k progresivním lékařům své doby – zaváděl moderní léčebné postupy včetně ozařování, vyvíjel nové chirurgické techniky a některé jeho pomůcky se používají dodnes.
Měl také široké přírodovědné zájmy. Byl členem Klubu přírodovědeckého v Brně, kde v roce 1909 přednesl referát „O moderní vědě chirurgické“. Podporoval také Wanklův fond na přírodovědecké bádání na Moravě. Přestože se o přírodní vědy aktivně zajímal, žádné odborné práce z této oblasti nepublikoval.
Vedle sběratelství minerálů byl znám také svou vášnivou loveckou zálibou. Shromáždil stovky loveckých trofejí a měl pronajatý lovecký revír s chatou v Horním Rakousku. Lovu se věnoval i během svých zahraničních cest. Například v roce 1927 podnikl cestu do USA a Kanady, kde kromě lovecké výpravy přednášel a předváděl chirurgické postupy na amerických klinikách. Již tehdy se u něj objevovaly příznaky ischemické choroby srdeční. Přesto v roce 1930 odjel na lov do polských Karpat, kde onemocněl těžkým zápalem plic. Po převozu do nemocnice v Nadwórné (dnes Nadvirna na Ukrajině) dostal infarkt myokardu a 6. října 1930 ve věku 59 let zemřel.
Není přesně známo, kdy se J. Bakeš začal systematicky věnovat sbírání minerálů. Nejstarší doložený nákup pochází z roku 1901, kdy získal natrolit z lokality Kočičí hlava u Velkého Března od litoměřického obchodníka Fritze Leitenbergera. Zdá se však, že intenzivně začal sbírku budovat až v době, kdy již byl finančně velmi dobře zajištěn. V poměrně krátké době tak vytvořil mimořádně rozsáhlou a kvalitní kolekci.
Základní část Bakešovy sbírky tvořily minerály získané ze sbírky dr. Eduarda Burkarta. Sbírka údajně obsahovala i kolekci Palliardiho, o níž však kromě ceny není mnoho známo. Bakeš nakupoval také jednotlivé exempláře od řady známých obchodníků s minerály ve střední Evropě, například od Antona Bergera z Mödlingu, Fritze Leitenbergera z Litoměřic, Julia Böhma z Vídně či dalších obchodníků v Německu a Rakousku.
Po Bakešově náhlé smrti vyvstala otázka dalšího osudu jeho sbírek. O jejich zachování v Československu se zasazovali odborníci z Moravského zemského muzea a Masarykovy univerzity, především Karel Absolon, kustod Zdeněk Jaroš a profesor Vojtěch Rosický. Jejich hlavním cílem bylo zabránit rozprodeji sbírky do zahraničí a zajistit její získání veřejnou institucí.
Sbírku prohlíželi znalci dvacet dní ve čtyřech místnostech Bakešovy vily v brněnských Pisárkách. Minerály spolu se skříněmi ocenili na 1 291 583 Kčs, broušené drahokamy na dalších 180 560 Kčs. Celková hodnota tak dosáhla 1 472 143 Kčs. V roce 1932 byla sbírka skutečně zakoupena Zemským výborem pro Moravské zemské muzeum v Brně.
Ještě před oficiálním nákupem byla kolekce v roce 1931 převezena do muzea. Součástí akvizice byl i sbírkový mobiliář. V muzeu byla část minerálů vystavena v tzv. Bakešově síni, která měla prezentovat nejcennější exempláře. Vzhledem k rozsahu kolekce však byla vystavena pouze menší část, přibližně desetina celé sbírky.
Identifikace původních Bakešových vzorků v současném sbírkovém fondu je dnes složitá. Díky probíhající digitalizaci sbírek se podařilo zatím spolehlivě doložit 1 572 inventárních čísel s původními Bakešovými etiketami. Ty pravděpodobně odpovídají části sbírky, kterou Bakeš evidoval ve vlastním inventáři o 4 650 číslech. S pokračující digitalizací lze očekávat další upřesnění.
Velkou část sbírky však nelze jednoznačně identifikovat, protože mnohé exempláře nesou etikety původních obchodníků nebo sběratelů. V muzejním fondu se například nacházejí tisíce vzorků s etiketami Eduarda Burkarta, které byly s velkou pravděpodobností rovněž součástí Bakešovy sbírky.
Bakešova mineralogická sbírka patří mezi nejvýznamnější sběratelské kolekce svého druhu v českých zemích. Její hodnota nespočívá pouze v množství exemplářů, ale především v jejich mimořádné kvalitě a reprezentativnosti světových lokalit. Část těchto minerálů je dnes vystavena ve stálé expozici „Svět nerostů“ Moravského zemského muzea v Brně, zatímco další exempláře jsou uloženy ve sbírkových depozitářích.
