Vítězslav Nezval
Vítězslav Nezval (1900–1958) byl osobnost značně komplikovaná, přesto patří k největším a také nejplodnějším českým básníkům.
Narodil se v jihomoravských Biskoupkách, vystudoval gymnázium v Třebíči a poté absolvoval jeden semestr na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Následně odešel do Prahy, do Brna se však často a rád vracel. Nacházel zde azyl v žabovřeské vilce svých rodičů, za II. světové války dlouhodobý. Přátelil se například s brněnskými spisovateli Jiřím Mahenem, Josefem Věromírem Plevou nebo Ivanem Blatným, výtvarníky Františkem Foltýnem či Vilémem Reichmannem a dalšími.
Byl členem uměleckého sdružení Devětsil a patřil k spolutvůrcům básnického směru poetismus. V tomto duchu vytvořil například básnické skladby Podivuhodný kouzelník nebo Edison. Ve třicátých letech se přiklonil k surrealismu, do této jeho vývojové etapy spadají básnické sbírky Žena v množném čísle, Absolutní hrobařči Praha s prsty deště.
Členem komunistické strany se stal už v roce 1924 a svých vazeb naplno využil po II. světové válce, kdy se stal prominentem nově ustaveného autoritářského režimu. Komunistické ideologii byla poplatná i jeho tehdejší literární tvorba jako básně Stalin či Zpěv míru. V důsledku svého poživačného stylu života zemřel v nedožitých osmapadesáti letech.
