František Halas (1901–1949) byl významný český básník a překladatel.
Narodil se v Brně do rodiny často vězněného dělnického funkcionáře, který za I. světové války prošel legiemi. Část dětství strávil ve Svitávce na Boskovicku, po návratu do Brna zde dokončil měšťanskou školu a vyučil se u knihkupce Arnošta Píši. Poté pracoval v knihkupectví Stanislava Kočího, spolupracoval s deníkem Rovnost a podílel se na založení Brněnského Devětsilu. Po půlročním pobytu v Paříži odešel v roce 1926 do Prahy, kde začal pracovat v nakladatelství Orbis.
Jeho rané verše byly ovlivněny proletářskou poezií a poetismem, později si našel svou vlastní, nezaměnitelnou básnickou polohu, pro niž byla charakteristická existenciální tíha, meditativnost a jazykový experiment.
Mobilizaci v roce 1938 prožil jako voják na jižní Moravě, poté se účastnil odboje, období heydrichiády přečkal v Kunštátu na Moravě a následně ho před zatčením uchránil pobyt v sanatoriu v Tišnově. Po II. světové válce se aktivně zapojil do budování nového režimu, působil jako přednosta publikačního odboru ministerstva informací a byl předsedou Syndikátu českých spisovatelů. V roce 1947 ovšem navštívil Polsko a poté SSSR, což významně nahlodalo jeho víru v komunistický světonázor. Zemřel předčasně na selhání srdce, jeho syny byli diplomat, církevní historik a překladatel František X. Halas a rozhlasový redaktor a publicista Jan Halas.
